Truhlářství Spáčil Dřevo nám voní |
Doporučujeme
Moje pruhovaná zebra je nějaká smutná, pomyslela si Jitka, když za svým dřevěným kamarádem ráno přišla, aby spolu jako žíznivé čáry prosvištěly bytem.
„Copak se ti stalo?” zeptala se holčička a hned začala hračku prohlížet. Bohatá hříva byla pěkně učesaná, ale pro jistotu ještě několikrát neviditelným hřebenem pročísla jednotlivé prameny. I ocas byl v pořádku. Podívala se na nohy: „Že ty máš něco s kopýtky?” a otočila kolečkem jako že je čistí, „To bude ono!” podívala se na zebřičku znovu a opravdu. Zvířátko se už usmívalo. Holčičce se ve tváři rozsvítil široký úsměv: „Teď můžeme na cesty! Hyjé!” a vyjely tak rychle, že maminka, která vcházela do pokoje málem nestihla uskočit.